Jak si vylézt legendární Hokejku

Prvovýstup

Nejdříve ale začneme trochou historie, což se k takto velkolepé klasice jistě sluší. Prvovýstup Hokejky si připsali 22. srpna roku 1950 dva brněnští lezci, Franta Plšek s Vaškem Zachovalem. Do cesty nastoupili kolem šesté hodiny ráno a vrcholu Lomničáku dosáhli v 18:15 (navzdory původním předpokladům, kdy počítali se 2-3 dny lezení).

Během výstupu použili 18 skob (bez smyček a jiných technických pomůcek) a jejich počin se dlouhá léta řadil mezi to nejtěžší, co se v Tatrách vylezlo. Do cesty nastupovali z Téryho chaty hezky na “poctivku”. Tenkrát ještě lanovka do Lomnického sedla ani nestála.

Charakter výstupu

Hokejka během 10 lanových délek nabízí velmi rozmanité a exponované lezení v perfektně kompaktní skále. Čeká vás takřka vše, od ploten a rajbáčů, přes koutky a převisy až po komíny a spáry. Vylezení Hokejky je excelentní horský zážitek!

Nástup

Nejelegantnější způsob, jak do lezeckých cest v “západní lomnici” nastoupit, je z Lomnického sedla, kam vás za asi 35 euro (a asi za čtvrt hodiny) vyveze lanovka z Tatranské Lomnice.

První lanovka do Lomnického sedla jezdí v 9:00

Odtud se už po svých dáte doprava směr Lomničák, asi 15 minutách je ale potřeba z kamenné stezky zahnout doleva po kamenných mužících směr Gipsyho ferrata, která vás zavede do Téryho kuloáru přímo pod západní stěnu Lomnického štítu. Vlastní nástup do cesty přes Hokejku pak poznáte podle výrazného kouta a za hezkého počasí často také podle návalu lezců, kteří se tu budou navazovat. Ze sedla jste tu rychlou a jistou chůzí za 45 minut.

Nástup po Gipsyho ferratě - tady je dobré si na několika místech raději cvaknout odsedku nebo se navázat na lano

300 m, V+/A1 (RP 6), 10 délek

Pokud chcete On-sight, tak tuhle část přeskočte. :-)

První a druhá délka

Samotné lezení začíná dvěma lehčími (III-IV) doleva ubíhajícími délkami, které jsou takové seznamovací. Osaháte si skálu a vyzkoušíte tření. Tu a tam narazíte na nějakou skobku a založíte také dostatek vlastního jištění. Jediný “těžší výšvih” vás čeká nad prvním štandem.

Po prvních dvou délkách už se nabere pořádná výška

Třetí délka

Třetí délka má dvě možnosti. Buď budete dál pokračovat vlevo dvojkovým terénem a pak se dáte ještě lehčím terénem zpět doprava nebo to vezmete po polici doprava a k třetímu štandu dolezete krásným koutokomínem. Tady ale už trochu přituhne (V).

Čtvrtá délka

Čtvrtá délka je vyhlášený rajbáčový traverz doprava, kde musíte především věřit nohám. Není se ale čeho bát, traverz je krásně odjištěný skobami a smyčkami.

Delikátní traverz ve čtvrté délce

Pátá délka

Pátá délka se mi osobně líbila snad nejvíc. Luxusní stěnové doleva směřující lezení. Štand je vlevo, jsme pod Hokejkou.
 

ŠeSTá déLka

Přelez samotné Hokejky (podle toho celá cesta dostala název) v šesté délce je parádní záležitost. Nalezete do převislého koutku, kde si cvaknete několik skob a smyček, a chvilku spekulujete, jak dál. Je potřeba našlapat do stěny vpravo, věřit nohám a silově to protlačit doprava. Následuje výměna nohou a delší šáh doprava na hranu Hokejky, přes kterou se posléze v neskutečné expozici přehoupnete. Vyhráno ale ještě není. Následuje hladší stěnka a traverz po jemných chytech doprava (skoba) a závěrečný lehce převislý koutek ke štandu.
 

Sedmá délka

V sedmé délce je to na chvilku trochu jednodušší. Můžete lézt buď originálem trochu doleva a pak zpět hladkou stěnou doprava nebo plotnou přímo od štandu vzhůru. V závěru vás ale každopádně čeká lehčí koutek po chytech. Jste na štandu pod parádním komínem.

Osmá délka

Osmá délka. Crux celé Hokejky. Nejprve se musíte prosoukat komínem (bývá často mokrý), abyste se dostali k dlouhému zářezu, který se postupně nakolmuje, až se z něj na chvilku stane převislý sokolík (RP VI). Nohy vlevo a celkem vysoko na třeni, chyty jemnější. Musíte zabrat (nebo to háknout). Skob je tu ale tolik, že vám možná dojdou presky.

devátá délka

V deváté délce už to máte skoro za sebou, ale rozhodně ji nepodceňte. Od štandu vás ještě čeká nepříjemný a opět často vlhký pětkový komín, který pokračuje vhloubením se spoustou volného kamení. Tady bacha.

Tohle je lepší než cukrárna!

desátá délka

V poslední desáté délce už přezouváte do nástupovek a v podstatě chodeckým (II) terénem dolézáte žlábkem na vrchol druhé nejvyšší hory Slovenska. Štandujete za vyhlídkovou plošinu plnou turistů, kteří vám dost pravděpodobně budou buď tleskat nebo nadávat, že jste blázni a sebevrazi.

Dolez na Lomničák má super atmosféru

 

• odkaz na průvodce a topo cesty

Sestup

Nejparádnější samozřejmě je svézt se lanovkou dolu přímo z Lomničáku. Ta je ale dost drahá a hlavně bývá už dlouho dopředu vybookovaná. Stačí ale sestoupit po “normálce” přes Emeryciho nářek zpět do Lomnického sedla. Jedničkový terén je tu navíc zajištěný řetězy a pokud máte jistý krok, jste v sedle asi za půl hodiny a jedete dolů.

Obtížnost

Udaná klasa Hokejky je V+/A1, volně za VI. Pocitově mi to v On-sightu přišlo možná trošku těžší (to mi ale přijde vždycky). Ať už polezete volně nebo budete hákovat, počítejte každopádně s poctivou horskou klasifikací, kdy si člověk v papírově trojkovém místě zaleze kolikrát víc než kdyby to mělo označení za V. Celá cesta je až na poslední délku lezecky pěkně vyrovnaná a rozhodně vás nečeká žádná omáčka.

Jištění

Úplnou divočinu v Hokejce nečekejte, zadarmo to ale taky nebude. Štandy jsou vždy osazené dvěma borháky a v klíčových místech je dostatek skob, na které si vezměte cca 8 expresek (včetně několika alpských). Rozhodně ale přibalte i sadu friendů do velikosti 3 a sadu vklíněnců a čtyři 120 cm smyčky. Dvě poloviční lana 60 metrů dlouhá jsou samozřejmost.

Vhodné období

Ideálním obdobím pro lezení v západní stěně Lomničáku je červenec až září. Dříve i později už je v Tatrách celkem chladno a (nejen) v nástupním Téryho kuloáru vás může potrápit sníh. Do Hokejky nastupujte za stabilní předpovědi počasí a ideálně alespoň po jednom předchozím dnu bez deště. Do západní stěny svítí slunce jen půl dne a klíčové pasáže bývají často mokré.

Časová náročnost

Sehraná a horsky zkušené lezecká dvojka poseká cestu za půl den. Nováčky nebo méně zkušené lezce může ale čekat klidně i intenzivní horský zážitek od tmy do tmy (a výjimkou nemusí být ani neplánovaný bivak).

Reálný pro průměrné lezce je ale +/- i tento itinerář:

 

• Nástup z Lomnického sedla: 1 hodina
• Lezení: 5 - 6 hodin
• Sestup do Lomnického sedla: 1 hodina
   

Pokud chcete cestu lézt na klid a bez obav z toho, že vám ujede poslední lanovka, může být dobrou alternativou pod západní lomnici nastoupit z Téryho chaty (kde strávíte noc) a do cesty naběhnout s prvním světlem. Navíc vám to zaručí, že v cestě nebude moc plno. Chodecky vás čeká ale daleko větší převýšení a musíte vyrazit už den předem.

Legislativa lezení ve Vysokých Tatrách

Pozor! V Tatrách nemůžete lézt legálně bez toho, abyste splnili potřebné podmínky pro horolezeckou činnost. Více se dozvíte na webu Českého horolezeckého svazu.

Lezení s horským vůdcem

Pokud si na samostatné lezení v Tatrách netroufáte, nemáte lezeckého parťáka nebo se to prostě teprve chcete pořádně a bezpečně naučit, obraťte se na kvalifikované horské vůdce.

Jak jsme lezli my

Na závěr pak přidávám ještě pár postřehů a dojmů z našeho srpnového přelezu. Budíček nám zazvonil ve 4:50 v Havířově (kde bydlí tchýně), v 8:45 jsme byli v Lomnici a v 9:30 už šli z Lomnického sedla. Den předem hodně pršelo a Gipsyho ferrata byla nepříjemně mokrá, takže jsme ji šli pomaleji a pod stěnou byli kolem 11. hodiny.

Dobrou půlhodinu jsme polemizovali nad tím, jestli do Hokejky vůbec nastoupit. Stěna byla dole hodně vlhká. Nakonec jsme to riskli a udělali dobře. Vlhké to bylo jen dole, kam nesvítilo sluníčko, od druhého štandu už jsme lezli na suchu (až na pár koutků a komínů, které bývají mokré dlouho).

Cestu jsme lezli společně se snoubenkou Tereskou, která letos kvůli pracovním a školním povinnostem bohužel není v horách tolik rozlezená, a tak jsme lezli v hodně pohodovém tempu. Výstup nám zabral přes 6 hodin. Na Lomničáku jsme byli asi v půl šesté a nechtěli jsme riskovat, že nám ujede lanovka z Lomnického sedla. Tereska udělala ale smutné oči na obsluhu lanovky a tak nás svezli rovnou ze shora (po jednom a za dvacet éček kus). Což byl mega luxus, ale nespoléhejte na to. Záložní plán byl sejít jen na Skalnatou chatu a tam přespat, šlapat dva tisíce výškových až dolu do Lomnice se nám nechtělo a romanticky bivakovat ve žďáráku už vůbec ne.

V západní lomnici už jsem jednou lezl, takže jsem nástup z Lomnického sedla k Gipsyho ferratě trefil v pohodě. Dokážu si ale představit, že tam někdo bude bloudit. Jděte pomalu, koukejte po vyšlapaných stopách a kamenných mužících a také do mapy.

Dávejte si na štandech bacha na lezečky. Ať vám jedna třeba nespadne před klíčovou délkou (8.) jako mně a nemusíte ji lézt v teniskách. Vylézt to ale i tak jde. :-)

Jo a ve 23:00 už jsme (po večeři ve Starém Smokovci) byli zase zpátky v Havířově v posteli. Zkrátka super rande!