Nirmal Purdža: Zimní K2 a další velehorské rekordy

Nirmal Purdža MBE (MBE = řád britského impéria)

Nepálec z nížin

Nirmal Purdža MBE (Purdža je česká transkripce nepálského originálu Purja a MBE je řád britského impéria), si nechá říkat spíše Nimsdai nebo ještě stručněji Nims a proto se těchto kratších verzí budeme držet i v tomto článku. Tvrdí, že do všeho v životě jde se 100% nasazením a s maximálním úsilím. Než se tedy dostaneme k událostem, které ho celosvětově proslavily, pojďme se stručně podívat na celý jeho život. Posuďte sami, zda jeho deklarované hodnoty založené na lásce, zapálení a sebemotivaci jsou jen prázdnými motivačními frázemi, nebo zobrazují vydřenou realitu.

Když dnes člověk slyší o rekordech, kterými se Nimsdai honosí, nabízí se předpoklad, že se jedná o muže, který od klukovských let pásl jaky v 5000 metrech a v patnácti začal vařit v základním táboře Everestu. Jeho příběh je ale zcela jiný. Narodil se sice v Nepálu, ale celé mládí strávit v okolí Čitvanu, které s nadmořskou výškou kolem 1600 metrů patří k „nížinám“ této Himálajské země. O vysokých horách a lezení neměl ani potuchy.

Himálaj

Jediný cíl? Stát se Gurkhou

Protože vyrůstal ve velmi chudých poměrech, viděl před sebou jen jediný životní cíl: jít ve stopách svého otce a dvou bratrů, stát se Gurhkou a sloužit v zahraniční armádě. Stejný sen má naprostá většina nepálských chlapců.  Povolání má 200letou historii, velkou prestiž a především přináší dobrou obživu. Zájem je obrovský a z desítek tisíc uchazečů se vybírají pouhé stovky.

Tady přichází první ilustrace toho, jak Nims přistupuje k cílům, které si vytkne. Ve velké konkurenci ostatních uchazečů věděl, že ze sebe musí dostat to nejlepší. V tu dobu ještě chodil do školy se striktním režimem. Proto vstával tajně ve dvě v noci, šel si zaběhat 20–25 km a vracel se před šestou, aby mohl předstírat spánek a následně nastoupit do programu dne. Úsilí se vyplatilo a v roce 2003, v jeho osmnácti letech, byl přijat mezi Gurkhy.

S tím se ale nespokojil. Po šesti letech služby mezi Gurkhy se rozhodl pro další, zdánlivě neuskutečnitelný cíl. Začal se ucházet o místo v SBS (Special Boat Service), britské speciální jednotce zaměřené na vodní operace, nejelitnější jednotka v armádě dané země. Málokdo věřil, že by se mu to mohlo podařit, ale Nims použil osvědčenou taktiku. Při vojenském výcviku vstával uprostřed noci a běhal s 20 kily na zádech, aby následně absolvoval plný vojenský trénink. Dřel víc než všichni ostatní a v roce 2009 se jako vůbec první Gurkha na světě dostal do speciální britské jednotky SBS.
 

Z nuly do osmi tisíc během dvou let

Jistě jste si všimli, že doposud nebyla o horách ani zmínka, ale nyní to nabere raketovou rychlost. Když už se ho kamarádi z posádky posté ptali, jaké je to v Himálaji a divili se, že jako Nepálec nikdy neviděl Everest, připadalo mu na místě, aby tuto svou národní povinnost naplnil. V rámci dovolené mezi vojenskými misemi vyrazil v roce 2012 do Namče Bazar. Na první pohled ho okouzlila pyramida Ama Dablam, ale jeho vůdce mu s úsměvem na rtech taktně naznačil, že by bylo lepší začít něčím méně obtížným. Vyrazili na šestitisícovku Lobuche East. Nimsdai si poprvé ve 29 letech obul mačky, vystoupil na vrchol vysoké hory a objevil další životní lásku.

V jarní sezóně 2014 vystoupil na svou první osmitisícovku, Dhaulágirí a to během pouhých 15 dnů. Zjistil, že se dokáže dobře aklimatizovat a že se je schopen rychle se pohybovat i ve velkých výškách.

O pouhé dva roky později, v květnu 2016, si se svou ženou plánovali společnou dovolenou. Nims ale brzy shledal, že ležení na pláži není jeho šálek kávy. Půjčil si peníze v bance a vyrazil na Everest. Málokterá žena by měla asi takové pochopení ke změně dovolenkových plánů. Pod kopec přijel o měsíc později, ve chvíli, kdy už ostatní čekali na vrcholový den. Přesto stačil nejen vystoupit na nejvyšší vrchol světa, ale také zachránit horolezkyni nechanou napospas v 8400 metrech.

Na šestitisícovce Lobuche East v roce 2012

Druhý Everest a první rekordy

Následující rok již Nims vedl na Everest expedici G200E. Společně s dalšími 13 Gurkhy se jim podařilo vystoupit na vrchol a připomněli tak 200leté výročí služby Gurkhů v britské armádě. To samo o sobě ale Nimsovi nestačilo. Kromě Everestu vystoupal ještě na vedlejší Lhotse a pátou nejvyšší horu světa, Makalu. To vše během 5 dnů, které, jak sám Nims poukazuje, zahrnovaly i dvoudenní oslavy.

Pod Makalu se samozřejmě v rámci urychlení nechal přepravit helikoptérou, ale po sestupu už k dispozici nebyla a tak ze základního tábora běžel až k nejbližší silnici po svých. Trasu, která se běžně chodí 5–6 dní, zvládl za 18 hodin. Fyzické rezervy na další projekty tedy bezpochyby měl.  

Ama Dablam 

Project Possible 14/7

Po úspěších minulých let si vytyčil Nimsdai další cíl. Vylézt na 5 nejvyšších vrcholů světa během 80 dnů. Jeho nadřízení v armádě byli nejdřív odvážné vizi nakloněni, ale nakonec dostal zákaz. Rizika byla příliš velká a neslučovala se s armádními předpisy. Nims byl ale přesvědčen, že je plán uskutečnitelný a vrhl se do něj po hlavě. V roce 2018 odešel z armády, čímž se vzdal i budoucí penze ve výši kolem půl milionu liber, a vydal se na dráhu profesionálního horolezce.

Původní plán posunul do ještě ambicióznější roviny: v rámci „Project Possible“ vystoupí na všech 14 osmitisícovek během pouhých 7 měsíců. Předchozí zkušenosti z armády mu dozajista pomohly velkolepou akci naplánovat a nebyl to zrovna lehký úkol. Zajistit logistiku, povolení a financování vyžadovalo jistě více energie, než oněch školních 25 km uprostřed noci.

Rok před uskutečněním projektu prakticky netrénoval a spoléhal na svou bazální fyzičku. I tak vstával ve čtyři a chodil spát o půlnoci. Nejtěžší se ukázalo být shánění sponzorů, peněz pro mamutí projekt bylo potřeba mnoho. Díky malému předchozímu renomé mu málokdo důvěřoval a jeho plán většina lidí považovala za neuskutečnitelný. Nimsdai musel, mimo jiné, zastavit i svůj dům, aby mohl projekt zahájit.

Tým Project Possible

Půlroční sprint

Project Possible odstartoval 23. dubna 2019 a hned v jarní sezóně docílil několika rekordů, když vystoupil na Annapurnu, Dhaulágirí, Kančendžengu, Mount Everest, Lhoce a Makalu. A začal hodně svižně.

Po výstupu na Dhaulágirí 12. května sestoupil 3000 metrů do základního tábora, přeletěl pod Kančendžengu a vystoupil 3000 výškových metrů na její vrchol 15. května. Everest, Lhoce a Makalu pak stihl za pouhých 48 hodin a 30 minut.

Během července přidal všechny pákistánské osmitisícovky: Nanga Parbat, Gašerbrum I a II, K2 a Broad Peak. V závěru září vylezl na Čo Oju a Manáslu a zbývala jen poslední, Šiša Pangma. Až s pomocí nepálské vlády se podařilo získat permit od čínských úřadů a 29. října dosáhl Nimsdai i 14. osmitisícovky. Stačilo mu k tomu 6 měsíců a 6 dnů, přičemž předchozí rekord byl 8 let.

Z výstupu na Manáslu

Sám Nims říká, že by se to dalo stihnout i za 4 měsíce, kdyby nemusel řešit finanční a politické komplikace. Díky extrémně rychlým výstupům se mu podařilo stanovit hned 10 Guinnessových rekordů. Obdivuhodnější ale je, jak se Nims zvládl po jednotlivých výstupech zregenerovat.

Běžně lidé potřebují po osmitisícovce dlouhé dny nebo i týdny na odpočinek, ale on měl sotva čas na svačinu, o spánku ani nemluvě. Díky tomu, že lezl tak rychle, mohl ale také využít i malá okna dobrého počasí, která jsou běžně nepoužitelná. Stačilo mu jen pár hodin, aby vyběhl nahoru a v pořádku sestoupil.

Výškový tábor na Manáslu

Práce celého týmu

Velký kredit přisuzuje Nims po zásluze svému týmu, bez kterého by se nedalo tak velkou akci vůbec uskutečnit. A mnozí členové, jeho parťáci na výstupech, dosáhli taktéž významných osmitisícových úspěchů. Například Mingma David Sherpa přidal na své konto dalších 9 vrcholů a stal se ve svých 30 letech nejmladším člověkem, který posbíral všechny osmitisícovky. Gesman Tamang  s Nimsem vystoupil na 7 vrcholů, a šest dalších Nepálců s ním vystoupilo na 3 a více vrcholů. A hlavně, všichni vždy v pořádku sestoupili.

Změnil se tak i pohled na Nepálské a Šerpské horolezce. Doposud byli veřejností vnímáni jako pomocníci „západních“ klientů, ale Project Possible jasně ukázal, co dokážou, když je naopak jejich zaměstnavatelé nezdržují.

Nimsdai během zimního výstupu na K2

Pochvaly i kritika

Výjimečné akce si často vyžádají i výjimečné reakce a tak tomu bylo i u Project Possible. Kromě vlny podpory a obdivu se v průběhu a po dokončení objevila i celá řada kritických komentářů, která se především týkala stylu, kterým Nims vrcholy dosáhl: s kyslíkem, po vyšlapaných a zafixovaných normálkách, s přelety helikoptérou mezi základními tábory a s masivní podporou velkého týmu.

Sám Nims na druhou stranu nikde neprezentoval své výstupy jako alpský styl, nezastíral, že používá kyslík ve výškách nad 7500 m, že používá fixní lana a mezi horami se přesouvá letecky.

Nimsdai se mezi výstupy přesouval i letecky, za což ho někteří kritizují

Sir Chris Bonington okomentoval projekt tak, že to není nic, co by připomínalo horolezectví, jak ho vnímá on sám. Chybí podle něj zcela prvek dobrodružství a objevování. Velehorský matador Ralf Dujmovits kritizoval zase to, že v očích široké veřejnosti není zřejmé, jak velké usnadnění představuje použití umělého kyslíku a výkon podle něj pouze vypadá velkolepě, ale ve skutečnosti tomu tak není. Krzysztof Wielicki, který má na kontě první zimní výstup na Everest, uznal, že se z hlediska organizace a fyzického výkonu jedná o úspěšnou akci, ale z horolezeckého pohledu jde o počin prakticky bezvýznamný.

Smířlivěji se vyjádřil Reinhold Messner, který ocenil nejen Nimsovo odhodlání a um Nepálských horolezců, ale i rychlost jejich výstupů, která byla výjimečná i v porovnání s ostatními, kteří používají kyslík. Žoviální Simone Moro dokonce přiznal, že ví maximálně o deseti dalších lidech, kteří by takový projekt zvládli ve stejném stylu ve stejném čase a hlavní radost má z toho, že tímto výkonem nastavil Nims nový standard pro lezení na osmitisícovky s kyslíkem a všichni ti, kteří ze sebe dělají hrdiny za to, že za dva měsíce vylezli s komerční expedicí na jeden vrchol, mají odteď smůlu.
 

Podstatně kontroverznější je Nimsovo spolupráce s agenturou Seven Summits Trek, která organizuje výpravy na osmitisícovky. Nims využíval jejich zázemí v mnohých základních táborech, jejich fixní lana i jejich helikoptéry a mohl se tak soustředit jen na samotné výstupy. To vše je v souladu s výše zmíněným, ale je třeba poznamenat, že tato agentura přistupuje ke klientům čistě z hlediska byznysu a nedbá příliš na etiku, bezpečnost a další důsledky.

Za relativně malé peníze (v kontextu cen za podobné akce) vezmou na kopec kohokoliv bez ohledu na jeho předchozí zkušenosti a při výstupu mu poskytují velmi malou podporu. V jarní sezóně tak na osmitisícovkách zemřelo 7 jejich klientů a majitel Seven Summits Trek neštěstí komentoval tak, že jejich zákazníci ví, že je 50% šance, že se vrátí v pořádku a 50% šance, že je bude muset někdo zachraňovat, nebo že se nevrátí vůbec. Přitom to byl právě sám Nims, který pořídil ikonickou fotografii z Hillaryho stupně na Everestu, který je obsypán dlouhou frontou lidí. Tento snímek se rozletěl po celém světě a poukazoval na napjatou situaci na nejvyšší hoře světa, která může v mžiku vyústit ve velkou tragédii.

Ikonická fotografie co závratnou rychlostí obletěla svět poukazuje na napjatou situaci na nejvyšší hoře světa

Abychom uzavřeli přísun faktů, připomeneme ještě, že se objevili i diskuze nad tím, zda Nims při výstupu na Manáslu dosáhl jejího pravého vrcholu (stejně jako všichni ostatní v oné sezóně) a že Nims a jeho tým se na Annapurně a Dhaulágirí zapojili do dvou záchranných akcí, když se horolezci z ostatních skupin dostali do úzkých.

Kuvajtská vlajka na Ama Dablam

Pouhé dva týdny po ukončení Project Possible se Nims opět objevil v titulcích novin. Vedl totiž expedici na Ama Dablam, během které byla z jejího vrcholu vyvěšena obří kuvajtská vlajka o rozměrech 100x30 metrů. Toto byl již vysloveně komerční projekt. Skupina kuvajtských dobrodruhů s prakticky nulovou zkušeností s horami (ale velkým kapitálem) si najala Nimse a jeho tým, aby riskantní a poněkud bizarní misi zorganizovali a hlavně odpracovali. Vlajku rozdělenou na šest 25kilových části odnesli (a snesli) na zádech Nepálci a pouze jeden Kuvajťan vystoupil na vrchol.

I v tomto případě dokázal Nims a jeho týn skvělé organizační a fyzické schopnosti, ale mnozí mu vytýkali, že se zaprodal a za peníze z ropy demonstroval sílu cizího národa uprostřed panenských hor. Nims argumentoval tím, že akce byla domluvená a posvěcená nepálskou vládou a na hoře po nich nezůstala ani stopa. Je nasnadě, že Nims chtěl srovnat finančně vyčerpávající Projekt Possible. Ostatně, organizace velehorských výprav je nyní jeho živobytí. S přihlédnutím k výše zmíněnému se dá říct, že reakce na akci na Ama Dablam byly v lepším případě neutrální, často ale také velmi kritické.
 

Zimní K2 2021

Velkou část roku 2020 Nimsovi zabrala práce na knize Beyond Possible, kde shrnuje svůj dosavadní život (i když, jak sám říká, je ještě příliš mladý na to, aby to bylo autobiografie), ale v hledáčku měl i další velký cíl. Zimní výstup na K2, která zůstala poslední osmitisícovkou neslezenou v mrazivém období roku.

Osmitisícovka K2 přezdívaná také jako Hora zabiják

Polská doména

Když stručně nahlédneme do historie zimních výstupů na osmitisícovky, zjistíme, že jsou veskrze polskou specialitou. Zdá se, že naši severní sousedé s extrémními podmínkami zvládají vyrovnat nejlépe a co víc, nalézají v tom i jistou zálibu. K2 nebyla výjimkou a tak i první expedice v zimě 1987/1988 zahrnovala kromě kanadských a britských i polské horolezce. Krzysztof Wielicki a Leszek Cichy zvládli tehdy vybudovat 3. tábor ve výšce 7300 metrů, než celou expedici vyhnal vítr síly hurikánu.

V sezóně 2002/2003 se na K2 opět vrátil Krzysztof Wielicki, tentokrát v roli vedoucího expedice. Plánovaný výstup severním hřebenem museli tehdy ukončit v 7650 metrech, když jim vítr roztrhal stan a jeden člen expedice dostal otok mozku. 

V roce 2011/2012 přijeli pod K2 Rusové a dokázali se v krutém počasí probít až do 7200 metrů, ale pak je hora opět smetla. Jeden člen přišel i přes veškerou snahu o život a celá expedice byla ukončena.

Ještě jednou se na scénu vrátil Krzysztof Wielicki, expedice zkusila trasu Česenovým pilířem a Abruzziho žebrem, ale i po velké snaze se úderníkovi Denisi Urubkovi podařilo vystoupit „jen“ do 7600 metrů.

Přesun mezi výškovými tábory během zimního výstupu na K2

Neobyklý nával pro K2

Tuto zimu bylo pod druhou nejvyšší horou světa výjimečně rušno. O vzácné prvenství se pokoušelo mnoho expedic a zkušenosti jejich členů byly tak různorodé, že vyvolávaly nejen zvědavost, ale také obavy. Jen z Nepálu sem dorazily 3 týmy a další horolezci přijeli z různých koutů světa. Všichni museli bojovat s tradičně extrémními nástrahami počasí. Teploty se tu běžně pohybují kolem -50 stupňů Celsia a silný vítr dokáže zhatit všechny snahy, jak ostatně dokládají výše zmíněné příklady z historie.

Nejinak tomu bylo i letos. Když hrozivé počasí zasáhlo níže položené tábory a zničilo řadu vybavení, rozhodly se tři nepálské týmy spojit síly. Nimsdai, Mingma G a Sona Sherpa od té doby postupovali společně. Ze základního tábora vyrazili 12. ledna a vystoupili do prvního týbora po fixních lanech, která dříve připravili Islanďan John Snorri a Pákistánec Ali Sadpara s jeho synem. Cestu do druhého tábora zafixoval tým Mingmy G a do třetího to byla společná práce týmu Mingmy a Nimse. Pak se všichni společně probojovali do výšky 7300 metrů, kde založili tábor o něco níže, než je obvyklé. Vítr tu byl tak silný, že někteří raději nocovali v ledovcové trhlině, než ve stanu. 

Zimní výstupy na osmitisícovky jsou extrémně mrazivé, Nimsdai a jeho tým během zimní expedice na K2

10 Nepálců na lednové K2

16. ledna 2021, uprostřed zimního období se partě Nepálců podařil husarský kousek. Nejen, že uskutečnili první zimní výstup na druhou nejvyšší horu světa, ale na její vrchol dokráčeli v hromadném objetí za zpěvu Nepálské hymny a všech 10 členů se mohlo těšit z historického úspěchu. Stalo se tak v 16:58 místního času, při západu slunce a všichni horolezci následně v pořádku sestoupili. Nimsdai navíc celý výstup tentokrát absolvoval bez použití umělého kyslíku. Pravda, měl ho po ruce, kdyby se něco stalo, čímž opět někteří výkon shazují, ale i tak se jedná o obdivuhodný počin.

Šerpové a Nepálci tak dokázali, že ve velehorách už zdaleka nepatří jen mezi pomocníky a nosiče, ale dokážou vykonat fantastické kousky.

Nimsdai a jeho tým po úspěšném výstupu na K2

Těchto deset jich dokázalo uskutečnit první zimní výstup na K2:
Nimsdai Purja (Team Nimsdai), Mingma David Sherpa (Team Nimsdai), MingmaTenzi Sherpa (Team Nimsdai), Geljen Sherpa (Team Nimsdai), PemChiri Sherpa (Team Nimsdai), Dawa Temba Sherpa (Team Nimsdai), Mingma G (Team Mingma G), DawaTenzing Sherpa (Team Mingma G), Kilu Pemba Sherpa (Team Mingma G), Sona Sherpa (Team SST)

Navzdory velkému úspěchu má ale letošní zima na K2 hořký závěr. Španěl Sergi Mingote a Bulhar Atanas Skatov zemřeli při pádech při pohybu mezi tábory. 4. února pak k  vrcholu K2 vyrazila ještě trojice J. P. Mohr (Chile), Ali Sadpara (Pakistan) a John Snorr. Chtěli využít krátkého a nejistého okna dobrého počasí, ale jejich výstup bez dalších známých podrobností dopadl tragicky. I letos tak bohužel K2, přezdívaná jako „Hora zabiják“ dostála své pověsti.

Další plány Nirmala Purdži

Ptáte se, jaké další výjimečné kousky můžeme od Nimse čekat? Dost možná se pustí do organizování komerčních expedic a není vyloučené, že brzy zase přijde s nějakým neobvyklým projektem. V posledním roce se pustil do speedflyingu, takže by se nabízela kombinace výstupu na vysoké hory s následným letem dolů.

Doufejme, že mu jeho přesné plánování a vyhodnocení rizik vydrží a bude si i nadále moci žít svůj Nepálský sen a inspiroval ostatní. Tím nemyslím, že byste měli vstávat ve čtyři, chodit spát o půlnoci a běhat po osmitisícovkách. Podle Nimse je podstatné najít v životě vášeň pro to, co děláte a věnovat se tomu s maximálním nasazením.
 

Některé Nimsovo rekordy:

• 14x 8000: 6 měsíců, 6 dní
• 5 pakistánských osmitisícovek: 23 dní
• Everest, Lhoce, Makalu: 48 hodin 30 minut
• 5 nejvyšších hor na světě: 70 dní
• 1. zimní výstup na K2

 

Nirmal Purdža získal řád britského impéria MBE za záchranu na Everestu v roce 2016 a vedení expedice G200E v roce 2017.

Zjistěte ještě více:

• Poslechněte si: Rozhovor na Osprey Podcast z října 2020, rozhovor Nimse s Jasonem Foxem a další podcast před odjezdem na K2
• Přečtěte si knihu: Beyond Possible o vojenské kariéře a výstupu na 14 osmitisícovek v 7 měsících
• Přečtěte si na webu:  Článek o Project Possible 14/7
• Sledujte Nirmala Purdžu online: Web: www.nimsdai.com, IG:  @nimsdai, FB: NimsPurja   
   

Nirmal Purdža během zimního výstupu na K2

Nirmal Purdža je ambasadorem firmy Osprey
Na zimní expedici na K2 používal speciální model batohu Osprey Nimsdai 90 a celý tým používal i další vybavení Osprey:  Talon, Transporter 130, Drysack, Washhbag Zip a Document Zip.

Foto: (c) www.nimsdai.com