Třetí přeběh „napříč Šumavou" byl plný intenzivních zážitků

Jedná se o běh na 160 km vedoucí napříč Šumavou, ve kterém naberu necelých 5000 m převýšení. Nikdo mě nečeká v cíli s medailí a potleskem, na trase nejsou davy fanoušků ani občerstvení na každém rohu. Trasa není značená, počasí proměnlivé a část se běží po tmě. 

Díky tomu všemu je každý zážitek z takového běhu o dost intenzivnější, a to je přesně to, co má mít pořádný ULTRA běžec rád!

O mé nejsilnější zážitky z třetího přeběhnutí se postarala především šumavská fauna v podání křehkosti, nebezpečí a majestátnosti.

Na rozcestí u Staré Hůrky, ke které se váže smutný příběh o tanci s mrtvými, je louka, ze které vzlétlo několik desítek motýlů. Jako by mě chtěli zastavit. Což se jim na pár vteřin podařilo, jelikož jsem nechtěl žádnému z nich ublížit. Byl to velmi zvláštní zážitek, být obklopen motýly. Přemýšlel jsem o tom až do Prášil. 

Můj druhý silný zážitek byl po seběhu z vrcholu Poledník.  Část je po asfaltu.  Dají se zde najít stopy od vojenské techniky, která zde vládla za komára.  Místy byl i stín, ve kterém jsem se raději držel, protože slunce jsem si užil dost už při stoupání na Poledník a věděl jsem, že si ho užiji do západu ještě až až.

Běžím, kontroluji údaje na hodinkách, kochám se výhledy do dálky. Najednou můj běh přerušuje tmavá prasklina na asfaltu, která se pohybuje. Zmije!  A dlouhá, jak týden do výplaty. Pud sebezáchovy automaticky mění místo mého dokroku. Myslím, že kdyby mi někdo mohl změřit můj skok, tak bych určitě překonal nějaký ten rekord. Zastavím se a kontroluji, zda není ta nebezpečná kráska tam, kde nemá být, což je kdekoliv na mém těle. Dobrý. Je úplně v klidu a pomalu pokračuje v započatém plazení na druhou stranu cesty. 
 

I přes všechny zastavení kvůli občerstvení a chlazení jsem s přehledem zvládl přeběhnutí i třetího úseku (Modrava - Strážný) za světla. A pak, za Knížecí plání na mě čekalo nezapomenutelné překvapení …

Slyším z lesa praskání větví a funění, které se neustále přibližuje. Ve vteřině stojím na místě, nehnutě jako hraniční kámen, co mám na dohled. V nehnuté pozici zůstávám i poté, co se dívám do očí mého společníka. Objímá mě strach i údiv.  Nechávám se unést majestátností největšího jelena Evropského, kterého jsem nikdy neviděl v takové velikosti. Zastavuje a dívá se mým směrem. Zažívám neskutečný pocit. Jsou to nanejvýš dvě vteřiny co stojí a sleduje mě, když se z lesa ozývá další praskání větví.  Jelen se znovu dává do pohybu, následován dalším. Druhý jelen je však o dost menší a zřejmě i o dost mladší, jelikož nezastavuje a žene se dál. 

Vím, že kdybych se snažil toto moje setkání popsat, jak nejlépe bych mohl, nikdy bych to nedokázal úplně ani do posledního detailu a pocitu.

Celý běh jsem si užil na 160 %. Jasně, byly i slabší okamžiky jako dehydratace, únava z vedra, velké puchýře na obou ploskách chodidel, bolesti kolene, bolest břicha a nemožnost se nadechnout i problém s čelovkou.... 

To ovšem byly jen maličkosti, protože jsem měl parádní support od mé ženy. Starala se o mě jako o vlastního, za což jsem jí velmi vděčný.  Vím, že už jí v říjnu budu zase ukecávat na letošní reparát. Chci další zážitky a lepší čas. 
 

Časy:

• 10.8 2020 (23:30)
• 8.10 2020 (20:31)
• 10.8 2021 (19:41)

Přečtěte si také: První borec přeběhl napříč Šumavou pod 24 hod.

Nasajte atmosféru z přeběhu Šumavy: