Rozhovor: Pražská 100 očima závodníků

Po UTMB Mallorce, která se bohužel neběžela naše trasa 140 km, jsem se rozhodl pro Pražskou 100. Před tím jsem měl tréninky spíše na vytrvalovou rychlost. Přestože podle profilu trasy to bylo dost běhavé, ke konci jsem vykysnul v kopcích (smích) .

Pražská 100 se vyvedla na jedničku co se týče doplňování sacharidů, glykemických hodnot. Senzor na měření glykemie fungoval celý závod, takže jsem měl přehled o aktuální glykemii (stav hladiny cukru). Ke konci závodu jsem se dostal do hypoglikemie (nízká hladina cukru), ale dostal jsem se z ní rychle.

Co se týče doplňování sacharidu, běhám na energy drink od značky Naak, takže nemám potřebu spotřebovat hromady gelů a jídla a taky dost dlouho podrží hladinu cukru. Celé to mám doplněné Colou (v jedné softflasce popíjím Naak a v druhé Colu s vodou), taky mám několik ovocných taštiček. U všeho se jedná o tzv. rychlé a dobře vstřebatelné sacharidy, cukry. Měl jsem vývar, pár bílých toastů se šunkou a sýrem. Padly asi 2 Red Bully, které mám v malých v softlaskach.

Všechno si musím počítat v hlavě a kontrolovat stav glykemie. Musím poděkovat tátovi, který mi dělal support a hlídali jsme to spolu.

Pozitivně - atomosfera a náročnost trati, kterou Olaf (Olaf Čihák - organizátor Pražské 100, pozn. red.) umí udělat. 
Negativně - vždycky hledám trasu, takže u Olafových závodů musíte i dobře znát propozice trasy, protože ani GPS hodinky si nejsou jistý, zda to k tomu závodu patří. Tento 31. ročník měl smutné pozadí, běželo se na počest Olafovy sestry Lindy, které byl závod věnován "in Memoriam" , takže to muselo být pro Olafa opravdu těžký. Mně to bylo upřímně dost líto a moc mu děkuji, že našel sílu a závod uspořádal.

Jednu výzvu jsem už dal , a to bylo umístění v top 3 na LH24, kde jsem skončil druhý. Chtěl bych se věnovat více akcím spojených s cukrovkou 1. typu. V plánu jsou výběhy pro veřejnost v Plzni s prodejnou Rock Point. Co se týče závodů v letošním roce 2025, tak bych chtěl dobře zaběhnout LHUT, Beskydskou 7, na německé šumavské straně Krále Bavorského lesa, v plánu mám i UTMB závod v Salzburku, ale ten ještě zvažuji, jelikož těch závodů je spoustu. Hlavně jdu na Bublavský čtvrtmaraton a ke konci roku zase Pražskou 100.

Sice je Pražská stovka poměrně těžký závod, přesto jsem se na ní nijak zvlášť nepřipravoval. Soustředil jsem se zahraniční závody, které jsem v průběhu celého roku absolvoval. To byla pro mě priorita. Pražskou 100 jsem si chtěl na konci sezony spíš užít a potkat se tam se spoustou kámošů.

Nešel jsem do závodu s tím, že bych se tam chtěl nějak vytrápit. Tak jsem k tomu i přistoupil a když kluci (Tomáš Štverák a Adam Korecký) přede mnou začali zrychlovat, tak jsem si vystoupil a šel raději sám.

Moc jsem nad tím nepřemýšlel. Věděl jsem, že se rozhodně flákat nechci, ale žádný plán jsem neměl. Na Pražský stovce jsou mimo jiné tradičně skvělé občerstvovačky, takže jsem věděl, že se na ně můžu spolehnout. Plus jsem si s sebou vzal gely Enervit. Navíc, na všech občerstvovačkách byl Adamův taťka Milan, tak mi několikrát pomohl s doplněním zásob.

Olaf opět nezklamal a povedlo se mu namotat nádhernou trasu. Zejména ve druhé půlce si člověk mohl říkat, jak máme pěknou krajinu. Celá pasáž okolo Štěchovic byla úžasná, ale nejvíc mě překvapila stráň, kolem které se sbíhalo k mohyle Svojsíka, tam jsem nikdy nebyl a určitě se tam budu chtít brzo vrátit a proběhnout si to tam v nezávodním tempu.

V letošním roce 2025 bych se zkusil soustředit na zahraniční závody, jsou to konkrétně tři. V dubnu stomílovka v USA The Canyons Endurance, v červnu 120 km italské Lavaredo a na konci srpna stomílovka UTMB.