Přechod Nízkých Tater

Chystáte se na prozkoumat Nízké Tatry? Máme pro vás podrobný itinerář na krásnou trasu. Jde se „natěžko“ a přespává se v útulnách po cestě. Vycházíte ráno, abyste i s rezervou došly k další útulně před západem slunka. Usínáte unaveni, abyste se ráno vzbudili plni energie a vykročili vstříc novým zážitkům.

Začínáme v Telgártu na zastávce u Obecního úřadu. U zastávky jsou potraviny, kde si nakoupíme poslední zásoby a hned se dáváme doprava po červené značce.

Nástup je celkem lehký, ale pak to začíná. Celkem nepříjemné houští nás provází několik set výškových metrů. Jdeme směr Králova Hoľa (vysílač). Odtud pokračujeme po holých pláních s překrásnými výhledy. Občasné velké kameny a kusy skal spolu se silným větrem navozují atmosféru jak v Pánovi Prstenů – krása! 

Výhledy nás ale doprovází téměř až k útulně Andrejcová. My jsme si pro jistotu dopředu udělali rezervaci (10€ se snídaní) a už si objednáváme kapustnicu (zelňačku) a vychlazené pití. Líbí se mi, jak po cestě i u útulny vykukují Vysoké Tatry – tam jsem byla vloni, říkám si! Útulna se rychle plní a my jdeme spát. Spaní v lůžkovém vlaku je sice fajn, ale neustálým buzením jsme spánku moc nedali.

V noci bylo v útulně šílené horko. Probouzíme se, k snídani si dáváme párky a v 8:00 už vyrážíme směr útulna Ramža. Hned ráno potkáváme pár lidí, kteří nás vystrašili, že v útulně bude zaručeně plno. Říkáme si, že kdyžtak budeme bivakovat. Dnes nás čeká přes dalších 1000 m stoupání a 1150 m klesání a něco kolem 20 km.

První půlka dne je moc fajn – náročná, ale s krásnými výhledy – hurá! Druhá půlka se ukazuje celkem na prd. Prodíráme se roštím, neustále přelézáme popadané stromy, a dokonce mě i Áďu potkává první pád. Naštěstí končí jen odřeninami, ale cesta je v tomhle úseku tak prorostlá, že vůbec nevidíme, kam šlapeme a je snadné šlápnout „mimo“.

Když se konečně po 3 hodinách divoké cesty dostáváme na pláň, máme fakt radost. Útulna už je na dosah!

S představou přeplněných prostor se k ní skepticky blížíme. A ejhle! Úplně prázdná?! Jak je tohle možný? Všichni nám na Andrejcový říkali, že se tam setkáme a už je 6 večer a nikde nikdo. Hned se nám zlepšila nálada! Rozdělali jsme oheň, najedli se a hurá do spacáku!

Prvních šest kilometrů nás vede lesem a porosty, pak se ale otevírají neskutečné výhledy, které nás doprovázejí až k chatě M. R. Štefánika. Tady spíme, máme to i se snídaní za 35 €. Po cestě je možno zastavit na oběd na Čertovici – motorestu. Pak ale musíte vyjít místní sjezdovku s plným břichem halušek. A to je výzva! Dnešní trasa se nám všem líbí.

Když už se blížíme k chatě, křičí na mě Ondra: „Hele, medvěd!“. Ztuhla jsem! Jsme ve výšce tak 1 500 m a naproti na svahu na nás kouká medvěd hnědý – jen tak si tam hoví. Je od nás asi 1 km vzdušnou čarou a tak 2-3 km skutečné vzdálenosti. Máme fakt obrovskou radost, protože lépe jsme ho vidět opravdu nemohli! 

Škoda, že nemáme nikdo zrcadlovku, přes mobil medvěda vyfotit vůbec nejde, mám na fotce jen malý hnědý flek… No, ale pelášíme rychle do bezpečí chaty, kde máme rezervaci v 8lůžkovém pokoji. Dáváme si teplou sprchu, večeři a jdeme spát. Dnešní den je přece pohodový!

Ráno do sebe házíme míchaná vajíčka a vyrážíme na nejvyšší vrchol přechodu, kterým je Ďumbier (2 048 m). Bohužel je to menší odbočka „mimo“ a cestu tedy musíme absolvovat tam i zpět stejnou. Každopádně stojí za to a je to zdržení tak na 50 minut. 

Po cestě vidíme spoustu kamzíků a nádherné výhledy do okolí jsou skutečně k k nezaplacení. Vydáváme se rovnou na Chopok (2 024 m), kde už začíná turistická zóna, a jelikož sem jezdí lanovka, je tu hodně lidí. Naštěstí, ty krásné výhledy nám to rozhodně nemění!

Turisticky přecpaný úsek naštěstí moc dlouho netrvá a my tak zase kráčíme po hřebeni sami. Přicházíme do útulny Ďurková. Tady se předem rezervace nedá udělat. Fungují na princip „kdo dřív přijde, ten dřív bere…“ A my jsme tu včas! Pochutnáváme si na polévce, palačinkách a obsazujeme neskutečných 5 míst na matracích! 

Abychom stihli dojít do Donoval co nejdřív, budíček nás budí už ve 4 hodiny ráno. Za odměnu nás zdraví krásný východ slunce a my jen jdeme a jdeme a jdeme. Tahle hřebenovka je tak nádherná! Tohle mi běží hlavou celou cestu. Pokaždé jiná! Jednou to vypadá jak na Islandu, jednou jak na Šumavě, jednou jak v Irsku… Pestrost a rozmanitost!

Tahle etapa utíká rychle a kolem půl třetí odpoledne už přicházíme do Donoval. Je to krásné rekreační město (něco na způsob Špindlu, jen ceny jídel jsou tu ok). Takže dáváme oběd a odjíždíme busem do Ružomberoku. Odtud nám jede vlak zpět do Prahy.

• Andrejcová (10 € se snídaní, možnost občerstvení)
• Ramža (zdarma)
• Terezka (zdarma)
• Ďurková (7 €, možnost občerstvení)
• Přístřešek Hiadeľské sedlo (zdarma)
• Pod Kečkou (menší poplatek)

• Chata M. R. Štefánika (35 €/os. se snídaní)
• Kamenná chata pod Chopkom (42 €/os. se snídaní) 
• Hotel Rotunda (pro náročné, cca 70 €/os.)

Doporučujeme a nám se osvědčilo:

• Batoh velikosti cca 55 litrů
• Pohodlné trekovky, pantofle do chat a útulen
• Funkční spodní prádlo, ponožky, sportovní mikina, kraťasy, trika
• Turistické softshell kalhoty, neprofuk bunda, pončo do deště
• Sluneční brýle, repelent, opalovací krém, outdoor ručník
• Karimatka, spacák, trekové hole
• Vařič, outdoorové nádobí, zapalovač
• Rolnička na batoh (kvůli výskytu medvědů), píšťalka (je součástí Osprey batohů integrovaná v prsním popruhu)
• Mobil, nabíječka, aplikace záchranka, stažená mapa oblasti offline