Výzvu „Napříč Krušnými horami“ si dal Martin v dešti a chladu

Už jsem v minulosti běžel trasu napříč Šumavou. Ta se moc mi líbila, takže jsem čekal něco v podobném duchu, nejen po turistických značkách, ale i po neznačených cestách. Honza tuhle krušnohorskou trasu rozplánoval na 5 etap. Je samozřejmě i možnost běžet za 24 hodin, ale neznám nikoho, kdo by to byl schopný uběhnout. 

Trasa má 215 km s převýšením přes 5500 metrů. Rozplánoval jsem si ji na 4 etapy, což vycházelo na nějakých 53-54 km na den.

Původní záměr byl rozdělit trasu rovnoměrně, tj cca 54 km denně. První den měl mít větší převýšení (výběh z Děčína 125 m n. m. s koncem na Cínovci 850 m n. m.) a poslední den mělo být po vystoupání na Klínovec 1244 m n. m. (z Loučné pod Klínovcem 950 m n. m.) už v podstatě jenom klesání do Kraslic (500 m n. m.). Tahle hezky to vypadalo od stolu při plánování trasy podle map. Realita byla ale trochu jiná. Kvůli ubytování jsem musel druhou etapu zkrátit na 44 km a třetí prodloužit na cca 60 km.

Při těchto bězích je důležité vybavení, na které se člověk může spolehnout. Takže základem jsou dobré boty, kraťasy a výborná bunda a běžecký baťůžek na vodu a pár dalších věcí, které jsem nesl. Nic nesmí nikde dřít ani nijak překážet. Ono i jen cinkání pár drobných, které jsem měl, dovede po pár hodinách běhu docela zkazit náladu. Ne všude brali karty. 

Celá výbava na 4 dny i s tím, co jsem měl na sobě vážila 1,5 kg + 1 l vody a telefon (bez nabíječky – tu jsem si vždy vypůjčil v penzionu).

Moje vybavení na přeběh napříč Krušnými horami:

• Boty Dynafit Ultra Pro 2
• Triko Hannah Parnell II, bunda Ronhill GTX, funkční čelenka Rock Point, na převlečení kraťasy a lehké triko
• Běžecká vesta Osprey Duro 1,5 l
• Mobil s aplikací záchranka a stažená offline mapa ČR

Posilněn snídaní z jídelního vozu vlaku Praha-Děčín jsem se už těšil na start mé běžecké cesty. Ta začala výběhem na vyhlídku Jahnova plošina a pak zase zpět k řece. Postupným stoupáním po červené jsem doběhl na Děčínský Sněžník, občerstvil se colou a běžel dál. Řekl jsem si, že po celou dobu běhu si nebudu nikde sedat a odpočívat, abych byl brzo v cíli etapy, kde si odpočinku užiju dostatek. Dalším důvodem pro toto rozhodnutí však byla i předpověď počasí, protože další dny mělo pršet a měla být zima.

Následné proběhnutí přes Tiské stěny, kde to znám, bylo fakt nádherné. Jen těch lidí tu bylo docela dost, protože byla neděle, tak jsem se už těšil spíš na místa lidmi netknutá. A to se mi splnilo, za zbytek dne jsem potkal jen pár lidí. Název naučné stezky Zapomenuté pohraničí opravdu platí.

Následoval výběh na Špičák, ze kterého je vidět dálnice D8 a pak už přes Adolfov (původní cíl první etapy) na Komáří vížku, kde je podle wikipedie „nejstarší provozovaná osobní visutá lanovka v Česku a s délkou 2 348 metrů je nejdelší jednoúsekovou osobní lanovkou ve střední Evropě. 

Krupská lanová dráha typu VR 101 s technologií švýcarské firmy Von Roll je svého druhu světovým unikátem. Nikde jinde už stejná nejezdí. Ale podle zvuku, který lanovka vydávala, si nejsem jist, zda slovo „provozovaná“ i nadále platí.  Začalo poprchávat naštěstí až pár kilometrů před Cínovcem, kde jsem měl ubytování v hotelu.

Tato etapa měla být v porovnání s ostatními odpočinková. Vzdálenost o kousek delší než maraton s výsledným převýšením 822 m v čase 4:39 však po předchozím dnu úplně takový odpočinek nepřinesla, jak se mi při plánování zdálo…

Trasa to byla opět moc pěkná. Rozlehlé louky, kopečky. Moc se mi líbila zaniklá osada Fláje se základy bývalého Flájského kostela. Poté následovalo stupání na Puklou skálu a okolo Flájského plavebního kanálu (technická památka), kde by si o kořeny zlámala nohy i srnka. 

Následoval doběh do Českého Jiřetína, kde oproti plánu bylo všechno občerstvení zavřené. Takže doplnění zásob bylo možné až na pumpě v Mníšku, kde jsem opět koupil zásobu i na další den. Na ubytování do Nové Vsi v Horách už to bylo jen pár km. 

Trochu mi vyděsilo, že penzion i restaurace byla zavřená a nikde nikdo. Ale po telefonátu a asi 30minutovém čekání dorazil majitel. Výběr jídel v restauraci nebyl velký – guláš z neděle a utopenci, takže svačina i večeře byla jasná - guláš se šesti. Prostě ideální jídlo po maratonu a jako příprava na dalších 60 km další den. 

K večeru začalo vydatně pršet…

…a ráno stále pršelo. 

Vzhledem k trase jsem musel vyrazit brzo, takže jsem posnídal na pokoji sušenky, oblékl Gore-Tex bundu a doufal, že cesta nepovede alespoň prvních pár km po louce, abych neměl hned mokré boty. 

Asi po kilometrovém seběhu po asfaltce mi tyto úvahy přestaly zajímat, protože po zemi tekly proudy vody, takže totálně promočené boty jsem měl ještě ve vesnici. Ale samozřejmě luk a bahna jsem si později užil taky dost. 

Cesta vedla přes osadu Lesná, Bernovský vrh a Kamennou hůrku, které jsou mimo turistické trasy, tak cesta není úplně frekventovaná (tedy kromě těžké lesní techniky). Další zastavení bylo na pumpě na Hoře Sv. Šebestiána. Vzhledem k neustálému dešti a zimě jsem se už těšil na 5 minut pauzu a aspoň teplý čaj. Bohužel automat na kávu/čaj nefungoval.

Cesta pokračovala po polní cestě k přehradě Přísečnice a dál do Kovářské, takže pohoda. Potom už jen okolo bývalé vápenky a bývalé osady Königmühle do osady Háj u Loučné u Klínovce, kde jsem měl ubytování.

Königmühle a vápenka jsou nádherné ruiny. Opravdu doporučuji navštívit. Z těchto míst ani není vidět Loučnou ani sjezdovky, takže krásná panoramata.

Ubytování bylo sice velmi retro, ale neskutečně dobré jídlo a fantasticky ochotná obsluha, která mi i vyprala a usušila věci. Velmi příjemná změna oproti sušení věcí fénem (pokud na pokoji vůbec byl).

Čekala na mě příjemná změna. Prvních 15 km jsem běžel s kamarádem a jeho přítelkyní, se kterými jsem se seznámil na B7.

Jinak cesta zase klasika. Mokré boty od první chvíle, protože kdo zná Krušné hory, tak ví, jaká cesta vede na Macechu. Na Klínovci bylo celkově nevlídno – asi 8 °C a lehce pršelo. Seběh do Božího Daru byl boží a božídarské rašeliniště taky. 

Skoro jsem minul zajímavou „budovu“ občerstvení u Červené jámy. Pokračoval jsem na Blatenský vrh a Horní Blatnou do Přebuzu a na další horu Špičák. Pak už to ale začalo opravdu klesat. 

Celkově jsem měl za tento den nastoupáno 1250 m a v nohách 55,6 km, takže o nějaké pohodičce nemohla být ani řeč.

V zásilkovém boxu na mě už čekalo oblečení na převlečení a vlakem jsem jel zpátky domů.

Celkově hodnotím výlet jako velmi povedený. Nikde jsem neměl žádný větší problém a kromě únavy, mi nic nebolí. Příště si asi vezmu goretexové boty, protože běžet přes 6 hodin v mokrých botách není moc příjemné.

Trasy:

• 1. etapa - https://connect.garmin.com/modern/activity/15239737793
• 2. etapa - https://connect.garmin.com/modern/activity/15252530294
• 3. etapa - https://connect.garmin.com/modern/activity/15269144934
• 4. etapa - https://connect.garmin.com/modern/activity/15286683740