Kolega Jirka ochutnal atmosféru legendárního Vasaloppetu

Atmosféra letošního stého ročníku byla neskutečná. Transparenty, fandění a známé švédské „heja heja“ vás provázelo po celé délce závodu. Pro Švédy je to událost číslo jedna. Úžasných zážitků mám ze závodu opravdu hodně.  Ale v úžasu jsme byli i my - Jirka jel do Švédska sám, bez supportu. A tak jsme se ho zeptali, jak to vlastně celé probíhalo... 

Jirko, postavit se na start tohoto ikonického závodu jsi už plánoval delší dobu, nebo to bylo nějaké spontánní rozhodnutí?

Účast jsem plánoval už v roce 2022, kdy se konalo sté výročí od historicky prvního závodu, ale tam jsem bohužel nestihl registraci, během hodiny bylo vyprodáno. Loni jsem nemohl jet kvůli operaci s tříselnou kýlou, takže jsem rád, že letos mně to vyšlo. Vlastně jsem se trefil na stý ročník pořádání závodů (od roku 1922 se nekonaly pouze tři ročníky kvůli nedostatku sněhu).

Co tvá příprava? Letos tu v Čechách zrovna podmínky pro trénink nebyly. Jezdil jsi do Alp nebo jsi zkrátka trénoval „nasucho“?

U nás sněhu na běžkování moc nebylo, trénoval jsem na Šachtách na německé straně Šumavy, ale 3 týdny před startem už nebyl sníh ani tam, takže pak už jen suchá příprava ve fitku a běh venku. 

Víme, že jsi letěl. Jak se vlastně přepravují běžky? A co další výbava? 

Letěl jsem hlavně kvůli úspoře času, ale je jasné, že je to také víc pohodlné. Ohledně transportu běžek a vybavení jsem napsal na facebookovou skupinu Běžky společně, zda nemá někdo cestu do Švédska a jestli někdo nemůže vypomoci s transportem. Překvapilo mě, kolik lidí mi nabídlo pomoc (dokonce i z Hradce Králové). Děkuji tímto Milošovi z Plzně, který mně běžky přepravil a tím mně ušetřil spousty starostí a také financí. Letěl jsem pak jen s příruční bagáží. Sraz jsme měli až v Moře, kde jsem si běžky vyzvedl na předem domluveném místě. Po závodě jsme si zavolali, předali běžky v cíli a vyzvednutí pak bylo zase až v Plzni. Bylo to perfektní.

Jel si úplně sám. To musel být mazec. Jak ses dostal na start a jak zase z cíle? Kdo se ti během závodu staral o věci? Je to nějak organizované?

Mazec to trochu byl, ale Švédové to mají velmi dobře zorganizované. Nejprve jsem přiletěl do Stockholmu a přejel vlakem do Mory (4,5 hod.). Tam jsem si vyzvedl startovní balíček, běžky od Miloše a pak odjel do Älvdalenu na ubytování, což je město na půli cesty mezi Morou a Sälenem, kde se jede závod. Ráno ve 3 hod. jsem vstával (říkal jsem si v duchu, že asi nejsem normální, vstát ve 3 a jet 90 km závod) a speciálním busem pro závodníky (mají své vyhrazené trasy, aby se někde v zácpě nezasekly, přeci jen, je tam téměř 16 tisíc závodníků) se nechal převézt na místo startu. Tam jsem nechal i své osobní věci a kufry. Funguje to tak, že je hodíte oštítkované svým startovním číslem do předem označeného kamionu, který vám je převeze do cíle. Podle čísla si je zase vyzvednete v cíli. Velká zkušenost s organizací takového závodu je tu znát.

A co sníh a počasí? Jaké byly ve Švédsku podmínky? Potvrdil bys názor, že je důležité mít „dobře“ namazáno?

Sněhové podmínky, musím říci, byly katastrofální. Od úterý závodního týdne byly teploty nad nulou, sníh měknul, byl mokrý a těžký. Den před závodem ještě začalo pršet a teploty byly nad nulou i přes noc. Takže kdo nenamazal, ten nemohl jet, respektive mohl, ale jelo se mu hodně špatně. Já jezdil celý život bez mazání, ale kolegyně z práce mě přesvědčila (díky Jindřiško), ať si běžky nechám tentokrát namazat, což jsem zpětně velmi ocenil. Je to služba, která stojí dalších 3000 Kč, ale bez toho bych asi nedojel a závod musel vzdát.

Běžky ti tedy namazají přímo na startu?

Běžky jim odevzdáš a v podstatě se o nic nestaráš, na start ti je dovezou. V den závodu si je vyzvedneš, oni ti je navoskují dle aktuálních podmínek! Je to investice, která se rozhodně vyplatí!

Když jsme viděli na fotce to startovní pole, nedohlédli jsme na konec. Z jaké části startovního pole jsi vybíhal ty?

Na startu je 10 startovních vln. Já měl 8. Do vln jste zařazeni podle časů v dalších závodech - jedním z nich je i naše česká Jizerská 50. Bohužel, ta se letos kvůli nedostatku sněhu nejela, takže jsem neměl žádné nové výsledky a skončil jsem na startu vzadu. Přede mnou bylo dalších 10 tisíc lidí. Těsně před startem nemohlo několik závodníků najít svoje běžky, zmateně tam pobíhali, poznávací znamení červené Rossignol lyže opravdu v tomto množství lidí nemohlo stačit...

Tak to si musel předjet spoustu závodníků, protože my víme, žes skončil na 5879. místě, tedy v první třetině.

Přesně tak. Kolega, který mě sledoval online, pak prozradil, že jsem na jednom úseku předjel téměř 2 tisíce lidí. Tak to mě docela překvapilo. Ale není to žádný boj ve stopě, jsou tu úseky, kde je třeba 12 stop vedle sebe. A během závodu se lidi dost rozprostřou, občas jsem jel skoro sám.

Jak dlouho jsi tuhle 90km distanci běžel? Byla nějaká motivace?

Jel jsem závod za 9:05:42. Ale dá se podle mě zajet do sedmi hodin. Zasekl jsem se na hodinu a půl na úvodní 3km sjezdovce, kde byl ještě obrovský dav lidí! Jde to tam opravdu šnečím tempem, navíc se tam lámou ve velkém hole. Jinak ti nejrychlejší to mají pod 4 hodiny. Chce to samozřejmě skvělé podmínky, a ty letos bohužel nebyly. A motivace? No, nesměl mi ujet vlak (smích), protože mi na to navazovaly další spoje a odpoledne jsem musel stihnout letadlo do Prahy. 

Jak ti to sedlo psychicky? Je to dlouhý závod, co se ti cestou honilo hlavou? Zaháněl jsi nějaké krize? 

Nejprve jsem se koncentroval opravdu jen na závod a snažil se vyhýbat lidem. Potom přišla únava, začalo mě všechno bolet, od nějakého 65. kilometru přišly i křeče. Chytaly mě i křeče do tricepsů (jelikož jsem jel asi 80 km soupaž), do břicha, bolely mě nohy, třísla, trapézy a záda. Byl to souboj já vs. hlava. Musím se přiznat, že chvílemi se mi honilo hlavou, že mě už tady nikdo nikdy neuvidí (smích). Je to závod, ve kterém hlava hraje velkou roli. Může se zdát, že je to nesmyslný výrok, ale hlava je v tomto závodě víc než fyzická zdatnost!

Cestou jsou na těch 90 km určitě i nějaké občerstvovačky. Kolik jich bylo a využil jsi je?

Občerstvovačky byly na každém 10. kilometru. Využil jsem všechny kromě poslední, to už jsem chtěl být co nejrychleji v cíli (smích). Nabízejí klasicky jonťák, čaj, kafe, vodu, výborné sladké mini koblížky, někde i solený kuřecí vývar, ale vždycky tam najdete vyhlášenou borůvkovou polévku. Ta může být teplá i studená a je skvělá. Občas se tam vyskytl i stánek partnera či sponzora závodu. Jinak si můžete dokoupit Enervit balíček (cca za 1500 Kč), kde jsou různé gely a výživové doplňky. Já jsem s sebou měl pár Enervit gelíků po kapsách, bylo to palivo, které mě vždycky dost nakoplo!

Řekni, jaká byla tvá první myšlenka při projetí cílem?

První myšlenka byla: Kolik je hodin? Potřebuju na vlak (smích). Ne..., první pocit byl asi takové zadostiučinění. Naši se mě od malička snažili držet u běžek, ale mě to tehdy moc nebavilo. Teď jsem rodičům nesmírně vděčný, díky nim jsem si mohl zajet i tuhle legendu. Mamka se nejprve bála, přeci jen je to velká vzdálenost! Po doběhnutí byli oba nadšení a pyšní!

Je i nějaká organizace za cílovou páskou?

Mají organizované úplně všechno. Jakmile proběhnete cílem, hned dostanete účastnickou medaili, diplom a nasměrují vás na autobus, který vás doveze do místního gymnázia, kde jsou sprchy, možnost masáží a vše potřebné k regeneraci. Pak vás busem zase svezou zpět do cíle, kde se můžete najíst, napít, koupit suvenýry apod.

Byl jsi tam sám. Neubralo ti to trochu na pocitu štěstí z úspěchu?

Asi trošku ano. To, že tam nebyl nikdo z rodiny ani blízkých kamarádů. Ale na druhou stranu tam bylo neskutečné množství Čechů. Byli jsme vlastně po Švédech a Norech další nejzastoupenější stát. V cíli jsme se potkali v menší skupince Čechů a mohli jsme tak spolu sdílet své pocity bezprostředně po závodu.

V neděli závod ve Švédsku, pondělí na cestě a v úterý ses objevil v práci, musím říci, že docela „čerstvý“? Jak to děláš?

Čerstvý? Tak to jsem to dobře maskoval (smích). V neděli jsem závod doběhl, v pondělí byl od 4 ráno na cestách a další den hned do práce. Ale cítil jsem se unaveně i tak. Všechno mě bolelo a pořád jsem ještě nebyl úplně dospaný. 

A nějaké „perličky ze závodu“ máš? 

Nejzajímavější pro mě bylo zjištění faktu, že Švédové vůbec neumějí sjíždět kopec. Padali tam jako hrušky. A do kopce mně přijde, že jezdí docela pomalu. Na rovině to zase ano, to jsou dobří.

Zajímavé je také to, že jsme byli jako Češi druhým nejzastoupenějším národem (po Norech), když nepočítám domácí Švédy. Čechů tam bylo přes 760. Normálně jezdí kolem 300 lidí. Asi to sté výročí bylo velkým lákadlem.

Pak taky jako u nás je sledované MS v hokeji, pro Francouze Tour de France nebo pro Brity Wimbledon, tak je pro Švédy Vasův běh. Mají podél trasy vykopané v metrovém sněhu prohlubně, kde mají skútry, spacáky, karimatky, spí tam, grilují a současně fandí. Je to pro ně společenská událost.

Závodu se mohou zúčastnit osoby od 17 let. Průměrný věk závodníků byl 43 let.

Taky se tu hodně fandí ženám. Závodu se účastnilo kolem 20 % žen a opravdu hodně je během závodu fanoušci podporovali, to bylo hezké.

Letos byl nejlepší Čech Václav Sedláček (43. místo), ale byla tam i legenda Stanislav Řezáč (101. místo), který v roce 2011 získal stříbro.

Švédsky „Vasaloppet“, česky Vasův běh neboli „Vasák“ je mezi běžkaři dnes už ikonickým závodem. Však se jej také každoročně zúčastňuje na 16 tisíc závodníků, a to vždy první neděli v březnu ve švédské oblasti Dalarn. Závod je dlouhý 90 km a vede z obce Sälen do Mory. 

Pokud vás zajímá, odkud se vzal samotný název závodu a proč se vlastně běží zrovna 90km vzdálenost, musíte se vrátit v čase až do 16 století. Do dob následujících po listopadových událostech známých jako Stockholmské krvavé lázně z roku 1520, kdy se dánský král Kristián II. snažil odstranit švédskou opozici. Mezi popravenými byl mimo jiné i Vasův otec. 

Vasovi (budoucímu švédskému panovníkovi) se před zatčením podařilo uprchnout do města Mora. Ani tady se mu však nepovedlo přesvědčit místní k povstání proti Kristiánovi II., a tak pokračoval dál. Mezitím se však v celkem klidné Moře dozvěděli hrůzostrašné zprávy o Dánech a rozhodli se nakonec Vasa podpořit. Dohnali ho až v Sälenu. Vaso se tak vracel zase zpět, ze Sälenu do Mory, což je právě 90 km (a mimojiné je tenhle směr také více z kopce než do kopce, což běžkaři určitě ocení).

Během zimních měsíců tu Vaso připravil Kristiánovi II. odvetné povstání, které v dubnu 1521 pro Švédy skončilo vítězstvím a vyústilo v osamostatnění Švédska a definitivní pád Kalmarské unie. 

Vasaloppet se běhá již od roku 1922 a učastnil je ho i švédský král Karel XVI Gustav (v roce 1977) a dánský král Frederik X (v letech 2012 a 2015 tehdy jako následník trůnu). Ale ani Česká republika nezůstává pozadu. Na stupních vítězů už stanuli i dva naši závodníci. Stanislav Řezáč na 2. místě (v roce 2011) a na 1. místě Kateřina Smutná (v roce 2016).