Peggy vyhrála nejprestižnější bikepackingový závod světa

• délka 1880 km
• převýšení 30 000 m

Trasa je extrémní v mnoha dalších ohledech. Poprat se musela s výkyvy teplot od -12 °C do 40 °C. Většinu trasy Peggy strávila ve výšce nad 3000 m n. m. a do cesty se jí postavilo pár vrcholů přes 3700 m n. m.

Ta výška byla cítit mnohem víc, než jsem zvyklá z jiných sportů v horách. Při pohybu na kole to byl výrazný limit. A vedro je pro mě vždycky ze všeho nejhorší. Pak také dlouhé roviny se silným protivětrem.

Během závodu jsme se s francouzskou, profesionální cyklistkou, Nathalií neustále předjížděly. Každá z nás si na druhou chtěla udělat náskok, mnohokrát jsme se pokoušely o úniky, ale nikdy to netrvalo dlouho a o náskok jsme přišly. Byly jsme fyzicky hodně vyrovnané. 

Vždy, když mi to nejelo, tak jsem si myslela, že mi Nathalie musela strašně naložit. A pak jsem většinou zjistila, že je kousek přede mnou nebo dokonce za mnou. S Nathalií jsme měly podobný styl jízdy. Snažily jsme se jet plynule, moc nezastavovat a být efektivní.

Abychom se pokusily o únik, musely jsme ještě více omezit spánek, a to se nám vždycky ukázalo jako špatná cesta. Měly jsme halucinace a následně ztrácely, co jsme získaly. Nathalie spánek omezovala, co to šlo, až do konce, já pak zjistila, že jsem s více spánkem na stejné úrovni a přitom míň trpím a dělám méně chyb.

Rozdíly byly především ve zvolené výbavě. Já jsem měla výbavu maximálně odlehčenou a šla cestou risku, kdy člověk musí někdy jet dál, aby spal na místě, kde nezmrzne. To už mám vychytané z předchozích závodů. Co se týká výbavy, tak volím vždy nejlehčí řešení. Zato Nathalie šla cestou jistoty. Mohla jet ve větším luxusu a spát skoro kdekoliv, ale její kolo bylo mnohem těžší. Ta holka to má prostě v nohách. 

Nathalie Baillon se v létě pokusila o zápis do Guinnessovy knihy rekordů  o nejrychlejší přejezd Evropy na kole. Z Tarify na Nordkap – trasu dlouhou přes 7000 km - zvládla za 18 dní 15 hodin 27 minut. Celkový rekord, na který pomýšlela, sice nepřekonala, ale nově nasazený ženský rekord zůstane jistě dlouho nepřekonaný. To svědčí o její vynikající fyzické kondici.

Šlo o nejtěžší výbavu, se kterou jsem dosud závodila. Moje celá výbava včetně kola, batohu, nářadí na kolo, oblečení i elektroniky a jídla vážila 19 kilo. Z toho jsem vezla skoro kilo a půl energetického nápoje Edgaru - na to jsem hodně spoléhala. Slyšela jsem hrůzostrašné historky o zažívacích potížích a podařilo se mi jich i díky tomu vyvarovat.

Poslední noc Peggy i Nathalie nezávisle na sobě plánovaly spát pouhou hodinu. Obě zaspaly a domnívaly se, že závod je ztracen. Když v posledním výjezdu do 3800 m n. m. Peggy francouzskou bikerku dojela... 

Měla problémy s přehazovačkou. Nechtěla jsem, aby náš v podstatě vyrovnaný souboj rozhodla mechanická závada, tak jsem Natálce nabídla, že dojedeme spolu.  

Markéta „Peggy“ Marvanová tak do cíle dorazila jako vítězka společně s Francouzkou Nathalie Baillon.  V celkovém pořadí holky obsadily dělené 14. místo. Za Rock Point Team tak posíláme velkou gratulaci a klobouk dolů, před takovým výkonem.

Peggy se úspěšně zapsala i v červnovém závodě Transbalkan Race, dlouhém 1380 km a před sebou měla jen tři muže. Své ženské sokyně nechala o třídu za sebou. 

Tam mi to jelo, tak jsem chtěla zkusit prodat formu i tady v Kyrgyzstánu, kde bylo všechno o úroveň těžší. Po Transbalkanu jsem ale byla hodně unavená, na souvislý trénink se moc nedostalo, sotva jsem se dokázala dát dohromady. 

Chtěla jsem se aspoň pořádně aklimatizovat. Ale půjčený výškový stan nefungoval, tak jsem vyrazila s přítelem na Matterhorn. Chtěla jsem tam už od Korony Himálaje (projekt, který s Pavlem Paloncým absolvovali v roce 2021 a hlavní náplní této výzvy je na kolech překonávat výšku všech čtrnácti osmitisícovek - pozn. red.).

Teď tady budu ještě několik dní odpočívat. Jenom jíst a spát (smích). Je to asi můj největší sportovní životní výsledek, ale hned tak další závod v bikepackingu nepojedu. Za týden jedu do Turecka pracovně na Ararat, a co bude dál, se uvidí.