Elegantním hřebenem Kuffner

Do plánů onoho léta jsme jako každoročně vymysleli kombinací čtyřtisícových túr ve švýcarském Wallisu a francouzském Chamonix. Na začátku července byly hřebeny stále výrazně pokryté množstvím sněhu, což nás otočilo při průstupu k Schalibiwaku, z kterého jsme měli v plánu vylezení jižního hřebene na Weisshorn, ale aspoň jsme nabyli jistoty dobré aklimatizace pro vyšší lezecké cíle.

Fotogenické místo na sněhovém hřebenu. Na jeho překonání nám díky starým stopám ve firnu stále postačuje jeden cepín.

50stupňovým svahem do sedla Fourche

Další volba padla na estetický jihovýchodní hřeben Kuffner vedoucí celou dobu po italsko-francouzské hranici na majestátní téměř čtyřiapůltisícovou špičku Mont Maudit. Království montblanckých ledovců a výstup přímo mezi hřebenem Peuterey vedoucím na Mont Blanc a hřebenem Diables na Mont Blanc du Tacul na druhé straně dávaly očekávat dechberoucí dobrodružství v dokonalém alpském prostředí.

Nástup od lanovky Helbronner po pěkně šláplé cestě na ledovci Géant k sedlu Fourche. Příjemný pochod po ledovci se u stěny rychle změní v prudký, téměř padesátistupňový sněhový výšvih. Vlevo přístup na bivak, vpravo přímý nástup na hřeben.

Pro ideální návrat francouzskou stranou jsme auto zaparkovali v Chamonix, autobusem se přesunuli tunelem pod Mont Blancem na italskou stranu a nechali se vytáhnout novou lanovkou Skyway o vice než 2000 metrů na Punta Helbronner. Moc jsme se nezdržovali prozkoumáváním moderních interaktivních expozicí v budově horní stanice lanovky, jelikož nás čekal ještě několikakilometrový pochod po ledovci zakončený prudkým výšvihem na hřeben k bivaku Fourche.

První ranní paprsky nás dostihly po necelé hodině výstupu na poslední větší plošině

Již samotný výstup po mírně skloněném ledovci stál za to. Po levé straně jsme míjeli severní stěnu Tour Ronde, po pravé zase oba žulové monolity Kapucínů téměř plynule pokračující do Ďábelského hřebene vedoucího na Mont Blanc de Tacul. Závěrečný hodinový výšvih do Col de La Fourche v padesátistupňovém sněhu, místy na tvrdé ledové desce nás prověřil již před samotným výstupem.
 

 Skupinku 3 francouzských borců jsme pustili před sebe a doufali, že pokud nebudou házet kameny, tak nám to pomůže v lepší orientaci na složitém hřebeni.

 V dlouhém sněhovém kanálu s Grandes Jorasses v pozadí

 

 

Ze sedla už to bylo snadné skalní lezení k bivaku ukotvenému na ideálním místě s výhledem na Mont Blanc a hřeben Peuterey. Bivak je plechový, hezky vyložený dřevem a skromně vybavený 10 matracemi a malým stolkem. Ještě chvíli jsme si užívali pozdně odpoledního slunce, které rychle zmizelo za hřebenem. Na západ jsme nečekali a po rychlé večeři se rychle přesunuli ke spánku a odpočinku na následující velký den.

Fotogenické místo na sněhovém hřebenu. Na jeho překonání nám díky starým stopám ve firnu stále postačuje jeden cepín.

Skálou i sněhem k vrcholu Mont Maudit

Ve 4.00 jsme již prostupovali zpočátku horizontálním sněhovým hřebenem s krátkými skalnatými úseky, které se vystřídaly se snadným mixovým lezením. Tak jsme se dostali k vertikále mířící žulovými bloky spojenými krátkými ledovými hřebeny vzhůru k vrcholu Mont Maudit.

Skála se opět střídá se sněhovými pásy

Počátek výstupu jsme lezli po východní straně delším ledovým kanálem, hřeben Diables jsme měli za přímo za našimi zády. Poté jsme se přes ledový sérak přehoupli na stranu Brenvy, a už jsme kráčeli po exponovaném hřebeni, který je asi nejfotogeničtějším místem tohoto výstupu. Mixovými a skalnatými délkami stále na straně Brenvy  jsme se vyhnuli jehle Androsace, jejíž přelez by zabral příliš mnoho času.

Poslední úseky skalního lezení po skále než se přehoupneme přes finální hranu, kde nás čeká jen sníh a ledové séraky

Sérakové martyrium

Finální část hřebene umožňovala rychlý průstup až na severovýchodní hřeben, který se k Mont Maudit táhne od Mont Blanc de Tacul. Měli jsme za to, že převážná část výstupu je za námi. Na Maudit coby kamenem dohodil a finálních 300 výškových metrů bude spíše souboj s řídkým vzduchem.

Ve vrchní partiích nás překvapily strmé průstupy sérakovými poli. V tuhle chvíli jsme velmi rádi, že jsme oba přibalili druhý lezecký cepín

K našemu překvapení ale hřeben pokračoval sice relativně pozvolna ale s mnohými séraky a trhlinami, které jsme museli dlouze překonávat. Byli jsme v tu chvíli velmi rádi, že jsme přibalili ještě jeden lezecký cepín, který nám usnadnil sérakové martyrium.

Dostáváme se do nejvyšších, opět spíše položených, partií hřebenu

Konečně jsme se propracovali pod finální firnovou stěnu Mont Maudit a zlehka prošlapané stopy nám umožnily dostat se strmou stěnou na vrchol. Tam jsme už výrazně začínali pociťovat nejen nadmořskou výšku a vítr, ale také jsme si uvědomovali, že vrcholem tohle dobrodružství zdaleka nekončí.

Vrcholové foto z Mauditu s Mont Blancem v pozadí. Sbíráme zbytky energie, abychom mohli pokračovat ještě několik hodin vzhůru při naší sestupové cestě přes Mont Blanc.

Sestup přes Mont Blanc

Nejbezpečnější variantou sestupu není v poledních hodinách zcela logický sestup “královskou cestou” zpět okolo Mont Blanc de Taculu k lanovce na Aiguille de Midi, ale naopak pokračování výstupu na zdánlivě blízký Mont Blanc a sestup normální cestou z Mont Blancu přes Refuge du Goûter.

Pustili jsme do této bezpečnější, ale delší varianty sestupu. Uklidňoval nás přibalený ultralehký stan, který nám dával možnost zabivakovat kdekoliv u cesty, až nás nohy či postupné zhoršování počasí nepustí dál. Po dalších dlouhých hodinách jsme vyčerpaní stáli v pozdním odpoledni na vrcholu Mont Blancu a věděli jsme, že dál než k chatě Vallot, která stojí ve výšce 4360 metrů, dnes již asi nesestoupíme.

Na sestupu z Mont Blancu normálou přes hřeben Bosses se nebe začíná zbarvovat do večerních odstínů a nás konečně čeká poslední půlhodinka na chatu Vallot

Při osamělém a opatrném sestupu k Vallotce se ještě zvedl vítr a mraky zcela zahalily slunce. Do stavění stanu před chatou se nám moc nechtělo. Zjistili jsme, že chata zdaleka neslouží jen k nouzovému přespání a že se na ní nachází dalších 10 nocležníků v různých stádiích výstupu či sestupu z Mont Blancu. Často s velmi nevyhovujícím vybavením. Navzdory velmi vysoké nadmořské výšce jsme díky slušné aklimatizaci strávili relativně příjemnou noc a ráno jsme si nadělili vice než tříkilometrový sestup dolů do Chamonix.

Unavení, ale relativně dobře vyspalí míříme pěšky z chaty Vallot až do Chamonix. 3000 výškových metrů sestupu budeme ještě několik dní cítit v našich nohách.

Hodí se předem vědět

Lokalita

Francie, Mont Blanc masív, Mont Maudit,

Mapy a průvodce

Mapa: IGN - Chamonix, Massif Du Mont Blanc (IGN 3630OT)
Průvodce: Snow, ice and mixed vol. 2 From the Trient Basin to the Géant Basin
Online: CamptoCamp nebo na Summitpost

Kdy vyrazit?

Červenec, srpen, září

Časová náročnost

1. Den - nástup z lanovky Helbronner či Aiguille Du Midi na bivak La Fourche.
2. Den - samotný výstup a sestup k Aiguille du Midi či přes vrchol Mont Blancu normálkou. My jsme při sestupu z Mont Blancu zůstali ještě jednu noc na chatě  Vallot.

 Po sněhovém výšvihu se dostáváme na snadné dvojkové lezení v kvalitní skále

Příjezd a parkování

Zvolili jsme zanechání auta v Chamonix na bezplatném parkovišti a přejezd autobusem do Courmayeru. Vystoupili jsme na první zastávce přímo u italské stanice lanovky na Helbronner

Náročnost

D/IV (4c místo při lezení přes Pointe de l’Androsace), převýšení 600 metrů.

Vybavení

Ledovcovou výbavu, 1x 60m poloviční lano, mačky, lezecký cepín (my jsme měli do páru k turistickému), střední friendy, smyce, vařič, spacák
 

 Po sněhovém hřebenu se obtíž lezeckých délek zvětšuje a některé dojišťujeme z pevného bodu

 Během celého výstupu se vpravo od nás tyčí jehly Aiguilles du Diable

Předpověď

Na Chamonix používáme osvědčenou kombinaci předpovědi rakouského Alpenverein a lokálního serveru chamonix-meteo.com

Ostatní tipy

Pro aklimatizaci se dá z italské strany využít chata Torino (3375m) a případné výstupy na vrcholy Dent Du Geant či Tour Ronde.

Vychutnáváme si firnové finále na Maudit a pozorujeme dlouhou frontu „až za roh“, která se pravidelně vytváří v klíčovém místě pod sedlem Maudit při výstupu na Mont Blanc z Aiguille du Midi.