Test pánských běžeckých bot Dynafit Trail
5. 4. 2025
Vyhledávání
Potřebujete poradit? 379 200 777
(Po–Pá 8:00–16:30)
1. 10. 2021
Lukáš Klingora a Jakub Cejpek vypráví o zážitcích z přelezení krásné cesty Traumfänger (6a, 305 m). Pěkný tip na dost možná jednu z nejhezčích lezeckých túr ve Východních Alpách.
Po legendární tatranské Hokejce mám pro vás další pěkný tip. Jižní pilíř rakouské Hochalmspitze nabízí žulu té nejvyšší kvality a přelezení zdejší cesty Traumfänger (6a, 305 m) si nic nezadá s leckterou lezeckou túrou ve vyhlášeném francouzském žulovém ráji Chamonix.
Poctivá celodenní horská lezecká túra. Pro zkušenějšího lezce ale žádná vražda.
Čeká vás:
“Approach” je sice dlouhý a s poctivým převýšením kilometr a půl, ale orientačně jednoduchý a až na pár metrů skákání po velkých a volných kamenech celkem pohodový.
Každá správná túra začíná ještě za tmy
Od parkoviště pod přehradou Gößkar (1 707 m n.m.) vystoupáte za cca hodinu po turistické lesní stezce č. 533 k horské chatě Gießener Hütte (2 215 m n.m.), odkud pokračujete (stále č. 533) směr zajištěná cesta Rudolstädter Steig vedoucí ke známé skalní jehle Steinerne Mandln. Z této stezky je ale potřeba cca ve výšce 2 800 m n. m. uhnout a rovnou za nosem se vydat směr jižní pilíř Hochalmspitze. Na posledních cca dvou stech metrech výstupu je třeba překonat zbytky ledovce Trippkees. Žádné trhliny zde nečekejte, je to spíš už jen ledové pole, bez maček a cepínu se tu ale neobejdete.
Pilíř nejde netrefit, je výrazný a viditelný už kousek od chaty. Jedině snad, že by se honila mlha. Samotná cesta pak začíná štandem na polici ze dvou nýtů cca pět metrů přímo nad patou pilíře. Podle množství sněhu se k němu dolézá buď přímo odspodu koutkem přes jeden nýt nebo se natraverzuje zleva přes soustavu polic, viz. topo.
Dolez k úvodnímu štandu (kdybychom věděli, jak divoké to bude, tak se raději navážeme!)
Pokud chcete On-sight, tak tuhle část přeskočte. :-)
Úvodní délky jsou příjemně rozlezové. Od prvního štandu je potřeba odlézt pár metrů mírně vlevo, poté už lezete parádními plotnami přímo vzhůru.
První dvě délky vedou parádní plotnou
“Crux” cesty na vás čeká nad druhým nýtem třetí délky. Výlez z dvojspáry je silový a chvilku bez nohou. Stačí se ale “kousnout” a po pár tempech jste v madlech, kterými už dolezete na polici ke štandu.
Kolem druhého nýtu ve třetí délce je potřeba zabrat nejvíc
Po rozbité polici je potřeba od štandu přejít asi dvacet metrů opět doleva a nalézt do sice trochu rozbitějšího, ale parádního komína.
Delikátní traverz vlevo, kde najednou v plotně otestujete důvěru ve své lezečky a také trochu morál, jištění je dál od sebe, založit se ale jako v každé délce cesty dá i vlastní.
Traverz v páté délce
Parádní koutek jako v Chamonix. Kdo něco podobného už někdy lezl, tak se délkou projde. Kdo ne, tak si pěkně zaleze!
Šestá délka je luxus!
Opět traverz ubíhající vlevo, ale výrazně lehčí než v páté délce. Štand je na rozbité polici vlevo pod poslední stěnkou pilíře.
Začíná krásným stěnovým lezením přes jednu skobku a několik nýtů a postupně se stává lehčíma lehčím. Pokud máte v podobném terénu jistý lezecký krok, tak už se dá štand na konci délky vynechat a na průběh pokračovat až ke kříži.
Osmá délka začíná pěknou stěnkou
Závěrečný hřebenový dolez pilíře, kde se vám může hodit několik smyček.
Sestupuje se po normálce. Nejprve je potřeba sejít lehkým skalním terénem a přes několik sněhových polí po východním hřebeni Hochalmspitze do sedla pod estetickou Steinerne Mandln, odtud se pak sestupuje na jih směr chata Gießener Hütte po zajištěné cestě Rudolstädter Steig (obtížnost cca B). Přechod ze skály na sníh tu býva zejména koncem léta divočejší, a tak nebuďte případně liní vyndat lano a těch pár metrů slanit. Po pár metrech jste pak opět v místě, kde jste ráno uhýbali pod pilíř a hurá ještě 1 150 metrů do údolí k autu.
Sestup po “normálce”
Klasa 6a, kterou v roce 2005 určili prvovýstupci W. Gugg a R. Huber, sedí, myslím, přesně. Klíčové místo je jen jedno a při nejhorším půjde háknout. Kdo ale není rozlezený v plotnách, koutcích a spárách, zaleze si v každé délce. Na obtížnosti bez debat ještě přidává dlouhý přístup, lezení s těžším batohem, vyšší nadmořská výška a jištění dál od sebe.
Na jižním pilíři pak vede ještě jedna cesta nižší obtížnosti, ale celá po vlastním.
Celá cesta je sice odjištěná nýty, rozhodně se ale nejedná o bůhvíjakou sportovku. Jištění je často daleko od sebe a pokud do cesty nastoupíte bez kamarádů, může vám být v odlezech trochu úzko. Štandy jsou vždy osazené dvěma nýty.
S sebou:
A kvůli nástupu a sestupu lehké turistické mačky a cepín.
Červenec až září, a když vyjde hezké babí léto (a nenasněží), tak půjde cesta určitě lézt i v říjnu. Pilíř je jižní, tudíž celý den na sluníčku. Počítejte ale s tím, že lezete skoro do třech a půl tisíc, takže už nemusí být žádné teplo. Začátkem léta vás může také u nástupu potrápit ještě sníh.
Je poctivá. :-)
Dá se využít i nocleh na chatě Gießener Hütte a udělat si tak pěkný víkendový program.
Pokud si na samostatné lezení v Alpách netroufáte, nemáte lezeckého parťáka nebo se to prostě teprve chcete pořádně a bezpečně naučit, obraťte se na kvalifikované horské vůdce.
Čtěte také
Věrnostní klub
Získejte až 15% slevu a spousty dalších výhod
Slevy na nákup až 15 %
Na vrácení zboží máte až 14 dní
Slevy na naše služby až 30 %